lokalita

Nový Bydžov je původně královské město, které bylo založeno v roce 1305 na pravidelné geometrické osnově a stalo se významným střediskem Pocidliní. Velký rozmach města byl přerušen 30-ti letou válkou.

Jako jediné královské město v západní části rozsáhlého Hradeckého kraje byl Nový Bydžov od roku 1751 určen za sídelní město nově vzniklého Bydžovského kraje, zasahujícího od Krkonoš přes Vrchlabí, Jilemnici, Novou Paku, Jičín, Hořice, Nový Bydžov, Chlumec nad Cidlinou a Poděbrady až k Sadské. Z důvodu výhodnější polohy bylo v roce 1784 sídlo kraje přeneseno do Jičína, ale název kraje zůstal zachován až do roku 1850. Po celou tuto dobu zůstával Nový Bydžov největším městem kraje - v roce 1850 měl 4 919 obyvatel.

Od roku 1850 až do roku 1960 byl Nový Bydžov nepřetržitě okresním městem - 1850 až 1855 sídlem smíšeného okresního úřadu s okresním hejtmanstvím, 1855 až 1868 sídlem politického okresu s okresním představeným, 1868 až 1919 sídlem okresního hejtmanství, 1919 až 1928 sídlem okresní správy politické, 1928 až 1945 okresního úřadu a 1945 až 1960 sídlem okresního národního výboru.

Po zrušení okresu musely být zásadní záměry v oblasti průmyslu a výstavby opuštěny, jiné byly značně pozměněny či oddáleny. Město začalo postupně ztrácet i na svém společenském a kulturním životě. Přes nepřízeň minulých desetiletí však Nový Bydžov nepřestal být přirozeným centrem větší části obcí bývalého okresu - Bydžovska, Chlumecka a Smidarska.