lokalita

Radnice
Městská radnice je poprvé v pramenech připomínána k letům 1461 a 1462. Původně pozdně gotická stavba prošla renesanční a později i barokní přestavbou. Plánovaná přístavba druhého poschodí s mohutnou mansardovou střechou podle plánů místního stavitele Martínka z počátku 19. století se neuskutečnila.

Novogotická stavba z let 1863 až 1865 stojí na místě původní radnice a vedlejšího Hruškovského domu a po zboření jejich větší části byla postavena podle plánů chlumeckého zámeckého stavitele Josefa Míči.

Střední část radnice zaujímá velká zasedací síň vyzdobená novogotickým nábytkem od nechanického uměleckého truhláře J. Žabky, malbami místního malíře L. Nejedlého a bustami M. J. Husa a Jana Žižky z Trocnova od pražského sochaře J. Bartha. Tento sochař je také autorem velkých pískovcových soch ve výklencích průčelí radnice - Karla IV. a Jiříka Poděbradského (z roku 1890). Ve vstupní hale radnice vpravo je zazděna vzácná pískovcová plastika z počátku 14. století - hlava mnicha z bývalého minoritského kláštera, objevená v roce 1844 v základech zbořené Metličanské brány.

V letech 1920 a 1956 dostala radnice omítku napodobující v rozporu s původním projektem pískovcové kvádry. Při velké rekonstrukci v posledních letech se vzhled kulturní památky znovu přiblížil původním plánům architekta. Při vchodu do radnice byly také opět osazeny pamětní desky T. G. Masaryka a Edvarda Beneše od hořického sochaře Karla Samohrda, zničené za minulého režimu. V přízemí radnice vlevo je obřadní síň.

Děkanský kostel sv. Vavřince
Pochází z počátku 14. století a původně byl zasvěcen Matce Boží. Gotická trojlodní stavba je v severním nároží západního průčelí doplněna hranolovitou věží, po severní a jižní straně trojlodí předsíněmi a na jižní straně ještě barokní sakristií. Trojlodí, pětiboce uzavřené kněžiště a předsíně jsou sklenuty křížovou žebrovou klenbou s cihlovými poli, sakristie dvěma poli křížové klenby bez žeber s nástropními štukaturami. Původně gotická stavba byla upravována barokně, hlavně po pol. 17. století a v roce 1772. Horní část věže získala nynější podobu po velkém požáru v roce 1817.

Starý židovský hřbitov
Byl založen v roce 1520 v jižní části za hradbami města. Od té doby až do roku 1885 zde byli pohřbíváni nejen členové místní početné komunity, ale i Židé z bližšího i vzdálenějšího okolí. Na ploše přes půl hektaru napočítáme přes 1480 náhrobků. Nejstarší dochovaný náhrobek z tmavého jemnozrnného pískovce s vrývaným hebrejským nápisem pochází v převodu na křesťanský letopočet z roku 1577. Početně převažují pískovcové náhrobky ze druhé poloviny 17. století a z 18. století.

Po pražském a kolínském hřbitově patří novobydžovský židovský hřbitov k nejstarším v Čechách.

Mariánský morový sloup
"Sloup v rynku" byl podle pamětního zápisu založen už 3. května 1697, kdy byly "položeny grunty pro sloup a obraz rodičky Boží Panenky Marie v prostřed rynku". Celé sousoší v základní podobě vzniklo až v roce 1716, po morové nákaze, která postihla město v předchozím roce. Na čtyřboké základně se sochami ve výklencích a na horních rozích je na čtyřbokém soklu sloup zakončený ozdobnou hlavicí a sochou P. Marie Neposkvrněného početí (Immaculatou).

Sousoší je dílem dosud blíže nezjištěných východočeských sochařských mistrů.

Kostel sv. Jakuba Většího na Metličanech
Původní raně gotický kamenný kostel stejného zasvěcení stál na metličanském návrší už od konce 13. století. Vzácná stavba, jejíž pozůstatky byly objeveny při posledních opravách, byla při stavbě nového kostela využita do zdiva včetně rozčtvrcených náhrobků ze 16. a 17. století.

Barokní kostel z let 1768 až 1775 byl postaven královéhradeckým stavitelem Františkem Kermerem, snad s použitím starších plánů pražského architekta K. I. Dientzenhofera, autora projektu přestavby zámku ve Sloupně a řady dalších staveb benediktinského řádu v různých místech země.

Koncem šedesátých a počátkem sedmdesátých let byla zdevastovaná stavba velkým nákladem staticky zajištěna, ale velké rekonstrukční práce na vzácné kulturní památce proběhly až v posledních letech.